pátek 10. března 2017

O Krtníkovi





Držím v ruce Krtníka. Přistál mi na stůl jako jedna z mnoha knih, které vybíráme do knihovny. Otevírám první stránky a nechávám se pohltit úchvatnými ilustracemi. Tahle kniha je jiná. Má být pro děti, ale už po prvních pár stránkách mi je jasné, že má přesah.

 

Příběh z rezervace


Krtník má život, který bychom mu mohli jenom závidět, žije v rezervaci ve spojení s přírodou a nic mu nechybí. Zpívá kamenům a mechům, dovádí v řece Mizívce a vyfukuje mráčky. Ano, Krtník umí vyfukovat mráčky a lidé v barevných svetrech, kteří žijí v rezervaci, si ho pro to váží. Jeho mráčky totiž pozitivně ovlivňují počasí. Kromě toho lidé sbírají i Krtníkovy bobky a ty potom kouří. 

Jednoho dne se ale jeho život změní, protože se spřátelí s Medvědem. Ten vypadá jako obrovskej kus chlapa, protože už delší dobu žije mezi lidmi. Tvrdí, že lidé vidí jen to, co chtějí a většinou ze všeho nejmíň chtějí vidět skutečnost. A tak Medvěda berou jako normálního týpka v kožený bundě, co se prohání na své motorce městem. Jeho návštěvy jsou čím dál častější, vrací se za Krtníkem do rezervace a vypráví mu o skvělém životě ve městě.

„Jenže já nejsem obyčejnej medvěd, už léta jsem člověk. Teda žiju tak. Dokonce mám každej rok chřipku.“ 

Když pak ale Medvěd přestane jezdit, Krtníkovi je smutno a má o něj strach. Chce ho najít, chybí mu přátelství a všechno to vyprávění o městě. Klidně by se ho vydal hledat i do neznámého města. V tom čase se najednou v rezervaci objeví prohnaná blecha Zaškvara a namluví Krtníkovi, že Medvěda zná a že mu ho pomůže najít. Nejdřív se ale Krtník musí změnit, protože ho plánuje vzít do města, a ona mu pomůže tam zapadnout.

A tak přichází čas, kdy se Krtník učí vyfukovat pořád stejné mráčky, Zaškvara ho tvrdě trénuje a nutí ho pracovat čím dál tím víc. Nezapomínejme ale, že je to blecha a ty parazitují na druhých.  Zaškvara to dělá tak, že nasává jeho energii při práci svým ocáskem. Její oběť se obvykle postupem času upracuje k smrti. Ona tedy sbírá síly a postupně přitom potlačuje Krtníkovu přirozenost a kreativitu a dělá z něj bezcharakterní cvičenou opici. Více už neprozradím, abyste měli chuť si to přečíst, protože to opravdu stojí za to.

Jak moc mě kniha nadchla 


Krtník je ideál, má všechno, co bychom si přáli. Je to svobodný, krásný a originální tvor. Přesto má ale pocit, že mu schází přátelství, a tak se začne pro Medvěda měnit. Problém je ale v tom, že Medvěd by si to ani nepřál. Ale Zaškvara si Krtníka omotala kolem prstu, nechal si nalhat, že ve své přirozenosti není pro Medvěda dost dobrý. Pak přišlo první odmítnutí a naprosté potlačení sebe sama

Mně přijde, že to je pro nás lidi tak typické, jak se dokážeme utápět ve vlastním nesebepřijetí, které pak maskujeme nějakou pózou. Nebo jak snadno se necháme měnit druhými lidmi, i když s tím v nitru nesouhlasíme. Tereza Ščerbová se zkrátka dotkla tématu, které řeší každý z nás, citlivě ho otevřela a v poutavém vyprávění o Krtníkovi varuje před tou Zaškvarou, kterou nosíme každý tak trochu v sobě. Je to navíc napsané moc pěkným a živým jazykem, vyprávění se postupně skládá z více pohledů, fantastické ilustrace jsou pastva pro oči a to, že autorka je absolventka UMPRUM je jenom další bonusový bod, proč si tuhle knihu nenechám ujít a zařadím ji do své soukromé knihovny. 


Žádné komentáře:

Okomentovat