sobota 23. května 2015

Stali jsme se obětí postprivatizační doby



Přišel jsem na problém dnešního Čecha! Na počátku všeho stála slavná privatizace. Všechno všem už dávno neplatí. Často slyším lidi odvolávat se na komunismus, který v sobě neseme. Myslím si ale, že ten už vymizel a právě procházíme postprivatizačním obdobím, jehož následky jsou mnohem zřetelnější. Všechno všem vystřídalo heslo všechno mně a přitom legálně. V devadesátých letech se umocnila pozice správného čecháčka, který si do svého portfolia povahových rysů přidal ještě slovo tuneling. Když se pak podíváme na současnou pozici českých firem, takové schéma se stále drží a manažeři a ředitelé na vysokých postech se snaží jenom nashromáždit více peněz, přitom nechtějí přijít o prémie, což je jediný motor pro změny v jejich podniku a ve společnosti. Zároveň se ale snaží ušetřit, na čem se dá. Proto pak například státní podniky vypadají tak bídně, jak vypadají.

„V devadesátých letech se umocnila pozice správného čecháčka, který si do svého portfolia povahových rysů přidal ještě slovo tuneling."


Říkám si, kde se to vzalo? Jednou z odpovědí je Miligramův experiment a rozložená zodpovědnost, o které mluví Tomáš Hajzler, druhou odpověď pak vidím ve školství. Za největší problém považuji výchovu od útlého dětství k individualismu, egocentrismu a přílišné soutěživosti. Nikdo se neohlíží na druhé a razí si cestu vysokými lokty. Mrzí mě, že žáci ztrácí kolektivního ducha, že zapomínají na to, že se jim bude učit mnohem líp, když vypilují týmovou hru. Odpovědí na krizi ve dvacátém prvním století je pro mě spolupráce. Dokud se jí člověk znovu nenaučí, jako ji uměl, když lovil mamuty, tak můžeme zapomenout, že nám někdy bude dobře. Vždyť nejsme nejsilnější. Na světě jsme se ale udrželi díky schopnosti spolupracovat.  

- - - -
Nedávno zveřejněno na tomto blogu: